Brambora po žíru slimáků Bráníme plžům v přístupu ze sousedních ploch Zejména okolo neobdělávaných a zarostlých ploch pomůže vyhloubit asi 20 cm hluboký příkop, na dno se sype vápenný prach, který spolehlivě zabrání pronikání plžů na zahradu. V nouzi částečně pomůže i 50–100 cm široká "cestička" z křemičitého písku nezarostlá plevelem. Mechanické překážky (včetně drcených skořápek vajíček, jehličí apod. ) je možno použít i k bodové ochraně nejvíce ohrožených druhů rostlin na zahradě. Plže odstraňujeme mechanicky Běžné sbírání je účinné při snižování populace pouze v případě, že jsou dodrženy zásady uvedené v bodě 1 a 2. V opačném případě se může sesbírat během vegetace i několik tisíc jedinců na jednom pozemku a nemá to na velikost populace téměř žádný vliv. Plzák španělský Sesbíraného plzáka španělského rozhodně neodnášejte živého do přírody – jedná se o invazní a pro naši přírodu škodlivý druh. U jiných druhů plžů (kromě slimáčků) bych to doporučoval, protože se v naší přírodě pomalu stávají plži vzácností.
Popis zvířete Plzák černý (Arion ater) je běžný suchozemský plž z rodu plzák (Arion), Vzhled Dospělý jedinec dosahuje 10 až 13 cm. Hlavní část těla tvoří svalnatá noha. Je to dlouhý svalnatý orgán pokrytý hlenem. Jeho vlnitý pohyb vychází z principu, kdy se první část nohy nadzvedne a on se celý posune dopředu. Na svrchní straně je zrnitý plášť s dýchacím otvorem. Je tvořen lehce vyvýšenou tkání. Pro plzáka je tato část životně důležitá. Ukrývá totiž většinu důležitých orgánů, mimo jiné i plíce. Ty jsou velmi hustě protkány cévami. Jedná se o jednoduchou dutinu, do které je vzduch nasáván dýchacím otvorem umístěným po pravé straně. Tento živočich je hlenem izolován od podkladu a může se tak pohybovat i po nerovném povrchu. Stříbřitá slizovitá stopa se mu ale může stát osudnou, pokud se po ní vydá had. Jediným krytím je pro něj obranné postavení. Skulí se do tvaru sevřeného klubíčka a vyčkává, až nebezpečí pomine. Rozšíření Zeměpisné rozšíření plzáka černého je v oblasti severní Evropy a druhotně též v Severní Americe.
Jelikož mají slimáci rádi vlhkost a vysoké teploty jim nesvědčí, jsou aktivní v noci. Zatímco spíte, okusují hlávkový salát, ředkvičky a další pracně vysazené plodiny. Nejvíce na pozoru byste se měli mít mezi květnem a červencem. Obvykle se objeví po prvních jarních deštích. U slimáků byste marně hledali samce nebo samici, jedná se totiž o hermafrodita. Svá vajíčka klade na tmavá a vlhká místa, od shnilého dřeva až po listí. Někdy je můžete snadno rozpoznat i podle slizové stopy, kterou za sebou zanechávají. Délka života u nich není příliš dlouhá, obvykle 6–12 měsíců. Proti slimákům bojujte efektivně a levně Jak se slimáků zbavit? Existují přírodní i chemické způsoby. Pokud se obáváte znečištění spodních vod a vaší zahrady chemií, vyzkoušejte přírodní způsoby. Chemické jsou obvykle rychlejší, ale také agresivnější. Přitáhněte zvířata, která se slimáky živí: Když vysadíte živé ploty a keře s bobulemi, rázem přivábíte mnoho ptáků, včetně drozdů nebo kosů, kteří si na slimácích rádi pochutnají.
Nejčastěji obsahují metaldehyd nebo methiokarb. Metaldehyd je toxický pro obratlovce a působí jako jed pro kočky, psy, ovce a drůbež. Methiokarb má toxický účinek na prospěšné půdní bezobratlé, jako jsou žížaly a brouci, působí také hospodářská zvířata. Nebezpečí pro ježky, žáby a ptáky představují moluskocidy tím, že tito živočichové se mohou plzáky či slimáky živit, a když pozřou měkkýše, který sežral nástrahu, uhynou také. Existují však i přípravky, které neobsahují umělé chemikálie, ale pouze účinné látky přírodního původu. Konkrétně jsou to výrobky s obsahem fosforečnanu železitého. Jak nejlépe bojovat s plzáky? Ruční sběr a následná likvidace plzáků je sice poměrně pracná záležitost, ale máte jistotu, že likvidujete opravdu jen plzáky – vetřelce a ne třeba domácí druhy. Navíc pokud zvolíte čas kdy jsou plzáci nejaktivnější a vyrážejí za potravou (po dešti, krátce po východu slunce a nebo po jeho západu), uvidíte co je nejvíc přitahuje. Za horkého počasí můžete sbírat také – stačí odhalit jejich oblíbené skrýše.
Hlavním a jednoznačným rozdílem je vybarvení mladých jedinců přibližně do velikosti tří centimetrů. plzák lesní (Arion rufus) na zahradách škody nepáchá Zdroj: Archiv U plzáka španělského jsou mláďata pestře zbarvená v odstínech žluté až hnědé a na hřbetě mají dva ostře vyznačené žluté až citronově zbarvené pruhy. Tvar těchto mladých jedinců je víceméně vejčitý. Naopak plzák lesní má mláďata jednobarevně bílá až světle žlutá s kontrastně tmavými tykadly. Délka mláďat je výrazně větší než šířka, takže tvar je protáhle válcovitý. Právě pestře zbarvená mláďata plzáka španělského jsou natolik charakteristická, že umožňují velmi snadné rozlišení od zbývajících plzáků. Rozmnožování Plicnatí plži, mezi které patří i plzák španělský, jsou hermafroditi, to znamená, že jsou obojetného pohlaví, i když sami sebe oplodnit prakticky nemohou. Kopulace hermafroditů spočívá ve výměně spermií mezi dvěma jedinci a výhodou je, že klást vajíčka pak může každý z nich. V podmínkách středoevropského klimatu má plzák španělský jednu generaci do roka, kopuluje jednou ročně v časově relativně krátké době na konci června a vajíčka klade od poloviny srpna do konce září, někdy až do poloviny prosince.
Co ohrožuje zahradu? Zaprší a oteplí se, a najednou se na zahradě objeví. Kdo? No přece slimáci. To je pohroma. Takový slimák sežere, na co přijde, a nechodí sám. Navíc nemá moc nepřátel. Na jeho vajíčkách si sice občas pochutná ježek, krtek, hlemýžď či slepýš, ale dospělý slimák se nemá koho bát. Jeho odporný sliz každého odradí. Jediný, kdo jej dokáže pozřít, a to pouze mladší jedince, je kachna indický běžec. Co ohrožuje zahradu? V posledních letech je nejobávanějším škůdcem plzák španělský. Jaký je vlastně rozdíl mezi plzákem a slimákem? Obecně se jim všem říká slimáci, i životní cyklus mají stejný, ale přece jen se liší, a to hlavně umístěním dýchacího otvoru. U slimáků je dýchací otvor v zadní části štítu, plzáci mají dýchací otvor v přední straně pravé části štítu. Ale oba dokáží napáchat velkou škodu. Plzák má umístěný dýchací otvor v přední části štítu (Zdroj: archiv Neudorff) Pro slimáky je největším nebezpečím ztráta vody, protože voda tvoří větší část jejich těla. Proto opouštějí své úkryty a vydávají se za potravou až večer, nebo k ránu.