Základními druhy zdiva jsou nosné zdivo a nenosné příčky. A právě pórobetonové či keramické tvarovky jsou velmi oblíbenými materiály pro zdění. Životnost pórobetonových i keramických tvárnic je více než sto let. Stavba rodinného domu Pálená keramika Keramické tvárnice jsou alternativou ke klasickým páleným cihlám, které se používaly již před stovkami let. Stejně jako klasické cihly se vyrábějí pálením z hlíny. Jsou vhodné k vertikálnímu i horizontálnímu zdění. Dutiny v nich zvyšují tepelně izolační schopnosti materiálu a snižují jeho hmotnost. Díky většímu rozměru je výstavba rychlejší. Zdění je urychleno systémem pero-drážka a použitím broušených cihel, snižujících spotřebu malty, která se nanáší jen na horizontální plochy. Nadstandardními tepelně izolačními schopnostmi vynikají superizolační tvárnice. Zatímco dřívější cihly byly většinou formovány do pravidelných tvarů o poměrech stran 4:2:1, dnešní cihly mají různé rozměry, velikosti i hmotnost. Díky moderním technologiím se také změnila jejich struktura a zvýšila se kvalita materiálu.
To ostatně zná každý chalupář, který zapomněl na podzim vypustit vodu. Zkoušky tedy nepotvrdily teorii o chybném položení dlažby (ani u jedné z použitých dlaždic nebylo zjištěno, že by se v důsledku mrazu uvolnila od podkladu), ani teorii o vadném zaspárování cementovou spárovací hmotou, naopak na spárovací hmotě byly rovněž zjištěny odloupnuté drobné štěpiny. Zkušební postup podle EN ISO 10545-12 není v našich klimatických podmínkách dostačující k tomu, aby v některých případech dostatečně prověřil mrazuvzdornost keramických dlažeb. Uvedený postup je vhodný pro obklady stěn, vystavené odstřikující srážkové vodě, ale pro dlažby, které jsou pravidelně i v zimním období zaplavovány vodou, je nedostačující. Jediným možným řešením bylo ve zmíněném případě odstranění nevhodné dlažby a její náhrada za jiný typ. Dlažby v nákupních a obchodních galeriích Nákupní galerie jsou svébytnou oblastí staveb. Na podlahy jsou zde kladené vysoké požadavky jak co do vzhledu, tak co do značného zatížení provozem i čištěním.
Teprve při modifikované zkoušce, vycházející z postupu podle metody A z ČSN 73 1326, při které byly vzorky dlažby při zmrazování uloženy v miskách s čistou vodou, se na dlažbě projevily poruchy velmi podobné jejímu chování ve reálu. Již po 25 cyklech se začaly odlupovat drobné šupiny a po 100 zmrazovacích cyklech byly misky se vzorky plné odloupnutých drobných šupin. Výsledkem práce bylo konstatování, že problém je v postupu zmrazovací zkoušky pro keramickou dlažbu. Převzatá EN ISO 10545-12 zkouší sice vzorek nasáklý vodou, ale suchým mrazem o teplotě jen –5 °C. A suchý mráz jak známo vysušuje. Naopak při modifikované zkoušce byly vzorky vystavené prostředí velmi podobnému reálným podmínkám, kdy v důsledku tání a opakovaného mrznutí sněhu jsou póry dlažby i všechny případné spáry zaplněné vodou. Navíc skutečné noční teploty při terénu v našich podmínkách se běžně pohybují až kolem –20 °C. Pevnost v tlaku ledu s klesající teplotou prudce stoupá (ze 7 MPa při –5 °C až na 20 MPa při –20 °C) a stejně stoupá i jeho schopnost trhat.
Je autorizovaný inženýr pro obor pozemní stavby a specializaci zkoušení a diagnostika staveb. Je ředitelem brněnské pobočky Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha, s. p.