Toto uspořádání musí zajistit sestavení účetní závěrky. V praxi existují různé druhy účtových osnov – pro podnikatele, banky, pojišťovny, neziskové organizace atd. V dalším výkladu budeme používat pouze účtovou osnovu pro podnikatele. Základní rozdělení účtové osnovy podle tříd: Účtová třída 0 – Dlouhodobý majetek Účtová třída 1 – Zásoby Účtová třída 2 – Krátkodobý finanční majetek a peněžní prostředky Účtová třída 3 – Zúčtovací vztahy Účtová třída 4 – Kapitálové účty a dlouhodobé závazky Účtová třída 5 – Náklady Účtová třída 6 – Výnosy Účtová třída 7 – Závěrkové a podrozvahové účty Jednotlivé účetní třídy se dále dělí na účetní skupiny a syntetické účty. Účetní třídy mohou obsahovat aktivní i pasivní účetní skupiny. Syntetické účty jsou buď aktivní, nebo pasivní a účetní jednotka si jejich čísla může od roku 2003 stanovit podle svého vlastního účetního rozvrhu (se závazným dodržením účtových tříd ze směrné účtové osnovy). Většina účetních jednotek však používá vzorový účetní rozvrh, vycházející z původní závazné účtové osnovy (viz např. Vzorový účtový rozvrh pro podnikatele na Portálu POHODA).
Manažerské účetnictví by bez podrobné analýzy nákladů, výnosů a zisku nemohlo řádně plnit svou funkci v rozhodovacím procesu. Proto dochází k členění nákladů dle jednotlivých hledisek. Hlavní předností účetnictví je schopnost zobrazit podnikatelský proces v jeho úplnosti a nepřetržitosti. Tato přednost, předpoklad nepřetržitého pokračování činnosti, je zakotvena v zákoně o účetnictví v § 7. Nákladové účetnictví se zaměřuje hlavně na zjištění skutečně vynaložených nákladů a výnosů podle jejich vztahu k prováděným výkonům, činnostem a i k útvarům, které za vynaložené náklady a realizované výnosy odpovídají. Na základě zjištěných skutečně vynaložených nákladů umožňuje nákladové účetnictví porovnat tyto náklady s plánovaným, rozpočtovaným či kalkulovaným stavem a dát podklady pro krátkodobé a střednědobé řízení pomocí odchylek. Máme-li skutečné náklady a porovnání se žádoucím stavem, potom lze vyhodnocovat různé varianty budoucího vývoje, tedy získáme podklady i pro rozhodování o budoucnosti, kdy můžeme odpovědět na otázku "Co se stane, když…".
Odpovídá na dotaz, jakou výši nákladů je schopen "unést" např. v prodejní ceně. princip průměrování přichází v úvahu v okamžiku, kdy nelze nebo nemá smysl uplatnit princip příčinné souvislosti. Dílčí část celkového procesu přiřazování nákladů finálním výkonům je nazývána alokační fází, jejímž cílem je vyjádřit míru příčinné souvislosti mezi přiřazovanými náklady a finálním výkonem. Čtěte také: Jak v účetnictví na rozvahu a co lze z ní vyčíst? Naučíme vás to Rozlišujeme tři fáze alokace: cílem první fáze je přiřazení přímých nákladů takovému objektu alokace, který příčinně vyvolal jejich vznik (u spotřeby jednicového materiálu nebo jednicových mezd může být tímto objektem alokace i finální výrobek. U přímých výrobkových nákladů tak celý proces alokace touto 1. fází končí). cílem druhé fáze je co nejpřesněji vyjádření vztahu nákladů, které jsou nepřímé k finálnímu výkonu, k takovému objektu, který vyvolal jejich vznik. Příkladem je zúčtování nákladů spojených s s výrobou chleba a bílého pečiva.
Výnosy, náklady a hospodářský výsledek Výnosy – peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich úhradě – zejména- tržby za prodej vlastních výrobků a služeb (výrobní podnik), obchodní rozpětí (obchodní podnik), rozdíl mezi úroky (banky) a) provozní výnosy b) finanční výnosy- hlavně z finančních investic, cenných papírů, vkladů a účastí c) mimořádné výnosy- získané mimořádně Náklady – peněžní částky, které podnik účelně vynaložil za získání výnosů. Rozdíl mezi výnosy a náklady tvoří hospodářský výsledek podniku. a) běžné provozní náklady b) odpisy investičního majetku c) ostatní provozní náklady d) finanční náklady e) mimořádné náklady – náklady skutečně vynaložené, oportunitní náklady – explicitní náklady- ty, za které podnik platí – implicitní náklady- nemají formu peněžních výdajů a jsou tudíž obtížně vyčíslitelné, proto používáme oportunitních nákladů provozní náklady – vynaloženy na získání provozních výnosů provozní hosp.
– při své činnosti podnik vynakládá výrobní činitele, jejichž potřebu vyjádřenou v penězích označujeme jako náklady – ze své činnosti získává výkony, které vyjadřujeme v penězích a označujeme jako výnosy Vztah mezi výnosy a náklady ukazuje, zda je podnik ziskovou či ztrátovou organizací. NÁKLADY > VÝNOSY = ZTRÁTA NÁKLADY < VÝNOSY = ZISK NÁKLADY = VÝNOSY = 0 – V podniku pracují lidé, kteří používají při práci věcné činitele (materiál, nářadí, stroje, budovy), aby získali statky a služby, potřebné k uspokojování potřeb – Tyto získané statky a služby nazýváme výkony. NÁKLADY DĚLÍME: a) PROVOZNÍ – jsou spojeny s prováděním výkonů (spotřeba met. a energie = opravy strojů) b) FINANČNÍ – jsou spojeny s finančními operacemi (nákup cenných papírů = úroky) c) MIMOŘÁDNÉ – manka, škody