Organizace pro osvobození Palestiny, OOP - nár. osvob. organizace, zal. 1964; arab. státy na konferenci v Rabatu a rezolucí Valného shromáždění OSN 1974 uznána jako jedíný zákonný představitel palestinského lidu; OOP usiluje o vytvoření samostatného a nezávislého palestinského státu a o osvobození Palestiny protiprávně okupované izraelskými agresory; v souladu s rezolucemi OSN prosazuje OOP nezadatelné právo palestinského lidu na nezávislost a státní svrchovanost včetně práva návratu do vlasti; v čele výkonného výboru OOP J. Arafát. zpět
↑ a b V roce 1970 se odtrhla od Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP). ↑ znění textu dopisu viz článek Dopisy o vzájemném uznání ↑ SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 744. ↑ od 31:30 ↑ a b ↑ ↑ Stanislav Luněv. Through the Eyes of the Enemy: The Autobiography of Stanislav Lunev, Regnery Publishing, Inc., 1998. ISBN 0-89526-390-4. ↑ Viktor Suvorov Inside Soviet Military Intelligence Archivováno 30. 8. 2005 na Wayback Machine, 1984, ISBN 0-02-615510-9. ↑ Viktor Suvorov Spetsnaz Archivováno 10. 9. 2005 na Wayback Machine, 1987, Hamish Hamilton Ltd, ISBN 0-241-11961-8. ↑ Russian Footprints - by Ion Mihai Pacepa, National Review Online, August 24, 2006 Literatura [ editovat | editovat zdroj] ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. Brno: Barrister a Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. Externí odkazy [ editovat | editovat zdroj] Obrázky, zvuky či videa k tématu Organizace pro osvobození Palestiny na Wikimedia Commons (česky) BBC – Arafatův stav vnáší zmatek do palestinské samosprávy (česky) – OSN cvičí síly Organizace pro osvobození Palestiny v Gaze Související články [ editovat | editovat zdroj] Fatah Izraelsko-palestinský konflikt První intifáda Mírová dohoda z Osla Druhá intifáda Jásir Arafat Mahmúd Abbás Palestinská národní rada
Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand historik z University of California [12] nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State? [13] Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: "V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní. " [14] OOP a OSN OSN udělila OOP pozorovatelský status 22. listopadu 1974. 12. ledna, 1976 Rada bezpečnosti OSN hlasovala 11:1 s 3 chybějícími členy pro povolení OOP účastnit se porad Rady bezpečnosti bez hlasovacích práv, i když tato výsada se obvykle omezuje na členské státy OSN. Odkazy Reference ↑ Madiha Rashid al Madfai, Jordan, the United States and the Middle East Peace Process, 1974–1991, Cambridge Middle East Library, Cambridge University Press (25. 6. 1993). ISBN 0-521-41523-3. str. 21: "Konference sedmého arabského summitu v Rabatu 28. 10. 1974 určila OOP jako jediného legitimního zástupce palestinského lidu a znovupotvrdila jejich právo na ustanovení nezávislého státu. "
OOP i Palestinská samospráva jsou de facto řízeny jako diktatura, v níž rozhoduje jedna osoba. OOP nadále existuje jen díky stovkám milionů dolarů, které jsou každoročně z rozpočtu PA poskytovány "institucím OOP". Na rozhodnutí OOP nikdo skutečně nedá a organizace sama není schopna prosadit rozhodnutí, která ona sama a její instituce přijímají. Uznání OOP bylo vždy prázdné Ve své nedávné zprávě dospěla organizace Palestinian Media Watch k závěru, že rozhodnutí OOP odvolat uznání práva Izraele na existenci postrádalo jakýkoli skutečný význam nebo vliv. Tento závěr vycházel ze skutečnosti, že uznání práva Izraele na existenci ze strany OOP bylo vždy prázdné. Nejdominantnější organizací v OOP je Fatah. Dosud stál v čele OOP šéf Fatahu - nejprve Jásir Arafat a poté Mahmúd Abbás. Hlavou OOP byl vždy předseda Palestinské autonomie. Stejně jako ostatní členové OOP ani Fatah nikdy neuznal právo Izraele na existenci. Po mnoho let se OOP těšila titulu "jediného legitimního zástupce palestinského lidu".
Vrcholným orgánem OOP je Palestinská národní rada (PNR), která se schází jednou za dva roky. Výkonem moci mezi jednotlivými zasedáními PNR je Výkonná komise OOP, kterou na svých zasedáních volí PNR. Ústředním dokumentem OOP (ústavou) je Palestinská národní charta (Charta OOP) přijatá 28. května 1964 v Jeruzalémě. Dalším důležitým dokumentem je Základní zákon OOP řešící technické a procedurální otázky a problémy v OOP. OOP byla sestavena zejména z palestinských významných osobností, vysoký počet členů pocházel z elitních rodin ze Západního břehu Jordánu. Zcela původně OOP zastřešovala militantní a uprchlické skupiny včetně Fatahu, avšak později se k ní připojily profesionální, dělnické a studentské asociace i schopní jednotlivci. Mezi organizace náležejících pod OOP patří či patřily: Důležitým datem pro odchod řady palestinských radikálních organizací z OOP je rok 1974, kdy v OOP vznikl program známý jako Deset bodů. Ten poprvé připustil myšlenku, že by palestinský stát mohl vzniknout pouze na části bývalého mandátu Palestina.
Arabské dívky z OOP Po šestidenní válce se součástí OOP stal i Fatah a právě jeho šéf Jásir Arafat stanul v únoru 1969 v čele OOP, která se tak stala zastřešující organizací všech palestinských skupin. Na arabském summitu v marockém Rabatu v roce 1974 byla organizace ustavena stěžejní legitimní reprezentací palestinského národa a Arafat následně oslovil OSN, kde organizace získala status pozorovatele. V roce 1970 byla OOP vypuzena z Jordánska, odkud se přesunula do Libanonu, odkud ji vypudila izraelská invaze v roce 1982. Členská základna OOP se rozpadla do frakcí roztroušených po Sýrii a ostatních arabských státech. Členové věrní Arafatovi se s ním přemístili do Tuniska. V roce 1988 jordánský král Husajn přiznal Palestincům veškerá teritoriální práva na Izraelci kontrolovaný Západní břeh a nároků Jordánska se vzdal. Tím vzniká prostor pro deklarování nezávislého palestinského státu, jehož založení s hlavním městem Jeruzalémem oznámil Arafat v listopadu 1988 na zasedání Palestinské národní rady ve městě Alžír.
Ten poprvé připustil myšlenku, že by palestinský stát mohl vzniknout pouze na části bývalého mandátu Palestina. To však tyto organizace chápaly jako zradu. OOP opustily: Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFOP) [3] Lidová fronta pro osvobození Palestiny - Hlavní velení Organizace Abú Nidala OOP a palestinsko-izraelský konflikt Po mnohých výzvách přistoupila Palestinská národní rada k vypuštění článků z Charty OOP z r. 1964, které vyzývaly ke zničení Izraele a popíraly právo Izraele na existenci. Stalo se tak na shromáždění palestinského vedení v Gaze při návštěvě amerického prezidenta Billa Clintona 14. prosince 1998. Od tohoto data již není de jure cílem organizace likvidace Izraele. – Zlom ve vztahu mezi OOP a Izraelem nastal v září 1993. Krátce před podpisem Deklarace zásad (dohoda z Osla) Jásir Arafat poslal oficiální dopis tehdejšímu izraelskému premiérovi Jicchaku Rabinovi, v němž přislíbil, že "OOP podnikne kroky směřující k tomu, aby Palestinská národní rada mohla formálně schválit nezbytné změny v Palestinské chartě. "
Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) ( arabsky منظمة التحرير الفلسطينية ; Munazzamat al-Tahrír al-Filastínija; anglicky Palestine Liberation Organization (PLO)) je palestinská organizace seskupující několik palestinských odbojových skupin, majících za cíl vytvoření nezávislého sekulárního státu (avšak za odlišných strategií a taktiky), která byla založena Ligou arabských států na kongresu konaném v jordánském sektoru Jeruzaléma 2. června 1964. Cílem OOP bylo podle ustavujícího prohlášení "dosáhnout zničení Izraele". OOP dostala finanční podporu od arabských vlád. Egypt dal OOP k dispozici Sinaj a Pásmo Gazy. Od roku 1974 se OOP pokládá za "jedinou legitimní reprezentaci palestinského lidu". [1] V letech 1969 – 2004 byl jejím předsedou Jásir Arafat. Po jeho smrti v roce 2004 se stal předsedou Mahmúd Abbás. Historie OOP byla založena 28. května 1964. Její ustavení se u arabských vůdců setkalo s rozpaky či nevolí, zejména jordánského krále Husajna, neboť OOP byla pod přímým vlivem Egypta a jejího prezidenta Násira.
Tam útočili na všechny organizace, které byly spojené s Palestinskou samosprávou. Zavřeli například Orient House, hlavní organizaci Palestinské samosprávy ve východním Jeruzalémě. Útočili také na charitativní organizace, o nichž tvrdili, že jsou spojené s hnutím Hamás. Prostě na každého, kdo kritizoval Izrael a upozorňoval na porušování lidských práv okupací. My jsme byli v mnohém úspěšní. Například v tom, že se DCI ( jednou z obviněných je i organizace Defence for Children International - Palestine, pozn. red. ) snaží zapsat izraelskou armádu v OSN na blacklist kvůli tomu, že nerespektuje práva dětí. Vedou v tomto směru kampaň i ve Spojených státech. Ad-Damír, DCI a Al-Hak se také obrátily na Mezinárodní trestní tribunál v Haagu, který začne izraelské porušování lidských práv brzy vyšetřovat. Všechny obviněné lidskoprávní organizace úzce spolupracují s OSN a informují o porušování lidských práv. Američané žádají vysvětlení Všech šest palestinských lidskoprávních organizací, které označilo izraelské ministerstvo obrany pod vedením Bennyho Gance za teroristické, jsou známé a mezinárodně respektované instituce, kterým přispívá EU i její členské státy.
V Jordánsku se OOP vyzbrojila a roku 1970 se zúčastnila neúspěšného převratu ( Černé září v Jordánsku), který měl svrhnout krále Husajna. Po vyhnání z Jordánska v roce 1971 se přesunula do Libanonu, kde pokračovala v partyzánských a teroristických akcích proti Izraeli. Klíčovou roli sehrála OOP v libanonské občanské válce. Po okupaci Libanonu Izraelem se OOP přestěhovala pod dohledem OSN do Tuniska. Mezi důvody, proč odešla tak daleko, byla obava okolních arabských států z důsledků její podpory. V současnosti se sídlo OOP nachází v Ramalláhu na Západním břehu Jordánu. Financování OOP Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB. Jak Arafat, tak Abbás studovali v SSSR a jejich učiteli byli čelní představitelé KGB. [6] [7] [8] OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Luněv uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, [9] [10] [11] který jej viděl jako efektivnější taktiku oproti standardním vojenským operacím proti Izraeli.